Elfí princezna

"DNA a krev."



Bílé vlasy do půl pasu,

pohledná a líbezná,

stěhuje se dnes do lesů,

mladá elfí princezna.


Královna ji vyhnala,

pro její záři i plavou krásu,

i za to jak je líbezná,

uzavřela za ní bránu.


Princezna teď do lesa,

bosky v bílých šatech kráčí,

duše v ní je malinkatá,

slzy šaty s kroky smáčí.


Postupuje hvozdem dál,

v tom ji strach už přejde,

na chaloupku narazila,

klepe než tam vejde.


Uvnitř pěkně uklizeno,

dveře opět zavírá,

nevidí zde nikoho,

tak do postele ulehá.


 Když se ráno probudila,

dvě osoby u ní stojí,

až se lehce vyděsila,

jak tu na ni takhle civí.


Jedna z nich je stařena,

vedle ní však mladý muž,

zřejmě matka od syna,

v rukou drží polévku,

v ošatce pak chléb a nůž.


Pobídne ji do jídla,

vše co má, tak nabízí,

od té doby žijí spolu,

ona pomáhá a uklízí.


Našla nový domov, úkryt,

teď už se vůbec nebojí,

syn i matka ji mají rádi,

dobře se k ní chovají.


Časem matka odešla,

zpět do náruče Přírody,

ti dva tu pak žili spolu,

domek lehce mechový.


A jak příběh pokračoval,

když ukončili hostinu?

Elfka, člověk v jednom domě,

založili rodinu.


 A ač se to tehdy nepatřilo,

tak se rasy smíchaly,

lidská krev a elfí krása,

se ruku v ruce vydali


...

společnou cestou životem.



31.7.2020, Tomáš Martínek