Rozkvět duše

Uběhl více než půl rok, kdy jsem tuto básničku napsal a stále přesně netuším, co má znamenat - založ vlastní osadu. :-)


Nech svou duši opět kvést,

už je pryč ten temný les.


Znovu ptáci, květiny i cvrčci tu hrají,

jemnou melodii ve Tvém vnitřním ráji.


Pošpiněn a zubožen byl ten starý svět,

nyní už je čistší, tak k nebi vzleť a leť.


Nedávej si mantinely, nehleď nikdy dozadu

a po boku krásné ženy, založ vlastní osadu.


Tvoření je krásná věc,

stále tvoř a der se na kopec.


Jeleni, laně i sobi tu jsou,

našel jsi svou duši, bolavou, prastarou.


Nyní čas radosti a hojnosti přichází,

láska je dar, jež oba nachází.


Miluj ji věrně a buď ji dobrým mužem,

už nejsi nikomu, vůbec nic dlužen.





29.1.2019, Tomáš Martínek